Tichý exodus z veřejného školství

Nedávno jsem si přečetl článek s titulkem, který jsem si přeložil jako „Tichý exodus z veřejného školství“ . 

Autorka Kerry McDonald  ((originál fee.org/articles/the-quiet-exodus-from-mass-schooling/?ut)píše, že  letos na podzim zase přibude dětí v alternativních školách na úkor veřejných škol financovaných státem a řízených školskou byrokracií. V USA zřejmě začíná školní rok na podzim, stejně jako u nás.

  „Rodiče jsou otrávení. Čím víc je ve veřejném školství omezování, sjednocování a vzdalování se od dětského mladého života, tím víc rodičů hledá nějakou alternativu. Tito rodiče se snaží  různými způsoby najít lepší způsob vzdělávání dětí v rodině,  komunitě, skutečném světě, který děti obklopuje“, píše.

 Dokládá statistickými údaji. Těmi alternativami rozumí různé soukromé školy, financované soukromě, pak školy, které nazývá  charter schools, což nevím, jak mám přeložit – domnívám se, že jde o soukromě řízené školy, které získaly nějaký certifikát od státu a jsou částečně  jím financované. Musí ovšem splnit nějaké omezující podmínky dané státem, asi něco podobného jako je třeba u nás škola „Ježek bez klece“ v Brně, Scio školy Ondřeje Štefla nebo Donum Felix a Konventinka Vladimíra Dobeše. A další alternativou je domácí vzdělávání (homeschooling), kde stát ( u nás) také dohlíží a nutí rodiče dodržovat určitý obsah vzdělávání.

   Dohled státu je v USA ovšem také na ústupu – na rozdíl od nás. U nás stát metodou , které se říká salámová, spíše přitvrzuje a  pokud dovoluje určité alternativy, činí to proto, aby omezil veřejnou kritiku (aby zavřel křiklounům hubu), protože stejně jde jen o malé procento, které nemůže ohrozit postavení školských úředníků.

  Kerry McDonald uvádí příklad v Severní Karolíně, kde učinil stát opatření, která rozšiřují svobodu výběru pro mnoho rodičů. Odstranil omezení počtu soukromých škol, vytváří kupónové programy (vouchery) pro nízko příjmové rodiny, nabízí vzdělávací asistenty pro děti  se zvláštními potřebami a rozšiřuje možností domácího vzdělávání. Výsledkem bylo, že významně  vzrostl počet dětí  v alternativních školách na úkor dětí zapsaných ve školách veřejných.

   Svoboda výběru, svoboda volby – zvyšuje pomocí konkurence kvalitu vzdělávání.  Někteří politikové si to začínají uvědomovat. Milton a Rose Friedmanovi ve své slavné knize Svoboda volby z roku 1980(dostupné v češtině), v 6. kapitole nazvané „Co je špatné na našem školství“ viděli, jak kvalita veřejných škol v USA upadá, a dobře věděli, že hlavním problémem je povinná školní docházka, ale její zrušení pokládali za politicky neprůchodné a mysleli si, že by mohly být průchodné alespoň kupony (vouchery), kterými by se zvýšila konkurence mezi školami. Vláda by na každé dítě dala rodičům voucher, kterým by platili školné škole, kterou by si sami vybrali. Svoboda volby. Ale ani tento návrh, který by evidentně zvýšil kvalitu škol, neprošel.

   A důvod? Podle Friedmanových: „pocházel z úzkého sobeckého zájmu učitelů a úředníků. Očekávali (od veřejných škol) větší jistotu zaměstnání, větší jistotu v tom, že jim budou vypláceny jejich mzdy, a větší podíl na řízení, jestliže vláda, nikoliv rodiče, bude přímým zaměstnavatelem…. zájmy učitelů, správy, zástupců odborů jsou jiné než jejich zájmy jakožto rodičů a liší se od zájmů rodičů, jejichž děti učí. Jejich zájmy mohou být uspokojeny větší centralizací a byrokratizací, dokonce i když to není v zájmu rodičů - doopravdy při uspokojení zájmů tímto způsobem klesá moc rodičů. 
Stejný jev je všude tam, kde vládní byrokracie převezme rozhodování na úkor volby spotřebitele.“

    U nás odpor školské byrokracie a učitelů je také příčinou, proč kvalita veřejného školství neustále klesá. Ani pravicový ministr školství s tím nic nedělal (myslím nynějšího předsedu ODS Petra Fialu). O levicových ministrech, podle kterých se kvalita školství zvýší, když se zvýší platy učitelů a školských byrokratů, nemá cenu mluvit. Má to však jeden  zajímavý aspekt, o kterém bych rád ještě něco řekl.

  Když pozorujete ty učitelky a učitele a ředitele škol umořené byrokracií, nevypadají šťastně a také šťastni nejsou. Práce je otravuje, i když to neříkají. Děti otravuje škola, protože se nemohou učit, co chtějí, ale co jim někdo nutí, a podobně jsou otráveni učitelé, protože nemohou pomáhat dětem, které se chtějí něco naučit, ale musí jet podle rámcového plánu, zkoušet a testovat, vyplňovat dotazníky, podlézat řediteli, chodit na různé „akce“ atd. Dělají tu práci kvůli mzdě. Musejí posluhovat systému,  nutit děti a rodiče do něčeho, co nechtějí dělat špinavou práci, kterou požaduje stát. Podobně jako policajti a vězeňští dozorci. Nelze se jim tedy divit, že požadují pořádnou odměnu. Za špinavou práci se musí pořádně zaplatit.

 Celý tento systém škodí dětem, učitelům.