O Novém Zélandu toho moc nevím. Člověk má tendenci myslet si, že někde jinde je to lepší než doma, že se jinde žije lépe, že jsou tam lepší lidé, kteří se tak nehádají jako u nás - zvláště když o tom „jinde“ moc neví, a když je to „jinde“ hodně daleko, než aby si to mohl ověřit na vlastní oči. Ale když jsem četl o nynější levicové změně na Novém Zélandu; vzpomněl jsem si na knihu Johna Graye „Marné naděje“ ( česky2008), kde tento levicový Angličan tvrdil, že zmenšování úlohy státu v hospodářství a prosazování volného trhu na Novém Zélandu od roku 1980 tuto zemi poškodilo.
Mí přátelé, levicově zaměření, tu knihu četli, a možná se nedostali dál než na pár prvních kapitol, které zavrhují volný trh, a potom mně, pravičákovi, spílali, že chci, aby chudí lidé umírali hlady jako v Anglii za vlády paní Thatcherové, Železné lady ( John Gray píše, že za její vlády nestačily výdělky na uživení rodiny). Tak přesvědčivě to John Gray líčí, že mám podezření, že ovlivnil nějaký čas i u nás silnou módu všeobecně zavrhovat volný trh a jeho neviditelnou ruku. Nový Zéland ukazuje, že se mýlil.
Pravicové vlády, které na NZ od roku 1980 omezovaly vládní výdaje, snížily daně (z příjmu progresivní 10,5% až 33%) , omezilo se zasahování státu do života obyvatel. Podle zprávy Světové banky „Doing Business“ je nyní Nový Zéland na 1. místě na světě ve snadnosti podnikání a patří mu 3. příčka v Indexu ekonomické svobody (po Hongkongu a Singapuru). Inflace je 1%, nezaměstnanost 5%, HDP pravidelně stoupá o 2 až %, státní rozpočet je přebytkový. Zadlužení země se snížilo na 55% HDP, a příští rok se plánuje snížit na 34%. , N.Z. dnes patří k bohatým zemím.
Přesto nynější volby vyhrála levicová „New Zealand Labour“ . A slovník čerstvé 37 leté premiérky se podobá slovníku našeho Lubomíra Zaorálka (když člověk neví, že je Zaorálek sociální demokrat a poslouchá ho, myslel by si, že je komunista) . Slečna Ardern říká: „ Musí se odstranit chudoba...kapitalismus očividně selhal...musí se zvýšit minimální mzda...musí se postavit tisíce cenově přijatelných bytů...“ – hotový Zaorálek, jenomže víc sexy.
V přísaze 26. října 2017 slíbila Jacinda Ardern, že bude „soustředěná, empatická a silná“. „ Soustředěná a empatická“ bude asi znamenat sociálně demokratickou soustředěnost na chudé vrstvy obyvatel. Jistě na to chudé vrstvy netrpělivě čekají. Co myslela tím „silná“ ? Že bude tvrdá vůči bohatým? Nebo tvrdá vůči Austrálii, která přes svého ministra zahraničí, obviňuje vládu NZ z toho, že skrz NZ proudí do Austrálie migranti. NZ naopak žaluje na Austrálii, že migranty (s občanstvím získaným na NZ) zachází nelidsky, že se jim dává špatné jídlo. Další spor s Austrálií se týká podpory studentů. Jacinda Ardern chce přitvrdit a snížit podporu pro australské studenty, jestliže novozelanďanští budou mít v Austrálii podporu nižší než mají na NZ ( chce ji Australanům snížit na 50 NZD na týden, to je asi 33 USD).
Jak se podařilo straně „New Zealand Labour“ zvítězit? Vedení strany bylo ještě 8 týdnů před volbami rozhádané.Po odstoupení předsedy A. Littla, si vedení zvolilo slečnu Jacindu Ardern. Vsadilo úspěšně na její charisma, se kterým uměla oslovovat voliče - podobně jako nedávno E.Macron ve Francii. Působila sympaticky, dobře vypadala, veřejnost seznamovala s cituplnými příběhy svého mladého a chudého dětského života. Jo, kdyby ČSSD měla před volbami takovou Jacindu.
Politické zkušenosti získala v Anglii - jako poradkyně T. Blaira, když byl premiérem. Do roku 2005 byla v mormonské církvi. Rozešla se s ní, protože vyjádřila podporu pro homosexuály. Také byla pro liberalizaci potratů a rovnoprávnost žen s muži ve výši mezd. Na otázku, proč nemá děti, odpovídala, že je to její volba. Říká: Na ženách záleží, zda dají před rodičovstvím přednost kariéře. Je to typická multikulturalistka a zdá se, že i feministka. Také chce víc bojovat proti klimatické změně a to jí přineslo podporu v parlamentu od strany Zelených. Plánuje zákaz nákupu domů na NZ pro cizince i z TPP (Transpacifického partnerství), jehož je NZ členem – zřejmě je ochotná rozhádat si každého... a tak dále.
Nu, nám je to jedno.
Na Novém Zélandu je kopec asi s nejdelším jménem na světě (viz Wikipedie): Taumatawhakatangihangakoauauotamateaturipukakapikimaungahoronukupokaiwhenuakitanatahu. (Já tak říkám našemu kocourovi.)