Templeton a jak vidím Tomáše Halíka

   Nevěděl jsem, co je Temletonova cena. A ani Tomáše Halíka jsem dosud pořádně neprozkoumal.

John Marks Templeton (1912 –2008) byl britský investor narozený v USA, zakladatel investičního fondu Templeton Growth Fund (1954). Wikipedie (anglická) uvádí, že studoval práva na Yale (do r. 1934), působil tam v humoristickém universitním časopise a přivydělával si na studium hraním pokru, ve kterém vynikal. Představme si tehdejší dobu: dvacátá léta v USA, kdy se lidé zbláznili do akcií, nakupovali ostošest i na dluh. Tyto nákupy se ovšem pubertálního a podnikavého mladíka ještě nedotýkaly, měl jiné starosti a měl tedy svým způsobem štěstí, že se toho všeobecného „nadšení“ nezúčastnil. Když z toho všeobecného zadlužování vznikla tzv.Velká deprese a ceny akcií šly v roce 1930 horempádem dolů,  teprve pak koupil 100 akcií, které klesly na cenu jednoho dolaru. Jejich cena později velmi stoupla.  Patřil tedy k těm, co na krizi vydělali a tahle zkušenost zřejmě ovlivnila i jeho další podnikatelské úspěchy. Byl nábožensky založen - presbyterián.(Presbyteriáni  jsou protestantská církev, jejíž různé odnože působí hlavně v USA a Anglii. U nás se jim blíží církev Českobratrská.)

  Investoval po celém světě, hodně v Japonsku. Stal si multimilionářem. (Mimochodem jako investor do akcií  prý dával přednost tzv. fundamentální analýze  a odmítal tzv. technickou analýzu, která se soustřeďuje na statistiky a grafy – to mu chválím.)

Informace o jeho zbohatnutí  vytváří docela sympatický obraz člověka. Ale jak to bylo ve skutečnosti, to pochopitelně nikdo neví.

 Byl také velkorysým filantropem a mecenášem. Na charitu věnoval víc než miliardu dolarů.

  Aby nemusel platit  vysoké americké daně, v roce 1964 se vzdal amerického občanství a odstěhoval se na Bahamy. Tímto způsobem ušetřených 100 milionů dolarů věnoval na charitu. (Tu je vidět, jak tzv. daňové ráje mohou podporovat charitu jen svou existencí. A vyvrací to tvrzení prof.Richarda Hindse, že všichni Američané rádi platí daně) Přijal britské občanství. Roku 1987 byl královnou Alžbětou za filantropické snažení povýšen do šlechtického stavu. Nejspíš se kamarádil i s princem Filipem, který tradičně předává Templentonovu cenu v Buckinghamském paláci. Toto kamarádství možná leccos vysvětluje při udělení ceny Tomáši Halíkovi, protože všechny dohromady zas spojoval princův vztah k Václavu Havlovi.

Templeton College

Původně to byla obchodní a manažerská fakulta, založená roku  1964 součást univerzity v Oxfordu v Anglii. Roku 1983 byla přejmenována na Templeton College následkem finanční podpory J.M. Templetona. Výše této dotace byla prý nejvyšší, jakou britské školy kdy dostaly.

Později byla terčem bombových a žhářských útoků - prý od ochránců práv zvířat. Roku 2008 byla sloučena s Green College (to nemá nic společného s hnutím Zelených; jméno pochází od  Dr. Cecila Howarda Greena, zakladatele společnosti Texas Instruments) a přejmenována na Green Templeton College. Zde  se k výuce managementu  přidala medicína a sociální vědy.

Templetonova cena

   Udělována od roku 1972 Templetonovou nadací žijícím osobám každoročně původně za „pokroky v náboženství“ později za „výjimečný přínos ve výzkumu duchovních záležitostí“.Obvykle je  předávána v Buckinghamském paláci princem Filipem. Její výše činí 1,1 milionu liber. Sir Templeton prý usoudil, že Nobelova cena zanedbává duchovno, tak chtěl, aby jeho Templetonova finanční cena byla vyšší než Nobelova. (Jak je vidět finance a duchovno  spolu úzce souvisí.) Rozhoduje o ní  devítičlenná komise složená, jak říká Tomáš Halík, z osobností z nejrůznějších konců světa (zřejmě má svět 9 různých konců), různého akademického a náboženského zaměření –kromě křesťanů jsou tu i Židé, budhisté, hinduisté, muslimové a ateisté. Každoročně  dle Halíka komise rozhoduje o jednom z desítek až stovek uchazečů o cenu. (Musí to být obtížné rozhodování.) Jména členů komise se mi nepodařilo zjistit, bylo by to také zajímavé. Nevěřím, že členové komise rozhodují nezávisle na nějakém lobistickém tlaku. Po smrti sira Templetona roku 2008 bude mít zřejmě  hlavní slovo jeho syn John a princ Filip.

 Richard Dawkins, známý neznaboh, napsal, že tato cena je udělována vědcům, kteří umí pěkně mluvit o náboženství. Já myslím, že zejména po smrti sira Templetona nejde jen o hezké mluvení o náboženství. Možná jde o skrytou podporu nějakých organizací.  Když Tomáš Halík mluvil o tom, co s tím 1,1 milionem liber udělá, zmínil se, že na jsou jakási pravidla – část sice dá na charitu, ale nemůže je dát všechny. Co je to za podivnou cenu? Jaká pravidla?  Kdo je kontroluje? Co když nejsou dodržena? Platila i pro další nositele této ceny? Matka Tereza také nesměla dát ty peníze na charitu? Co s nimi podnikl Alexander Solženicyn? Je tu kolem této ceny prostě spousta podezřelých okolností. Pochopitelně bohatý mecenáš nemusí nikomu skládat účty. Z miliardy dolarů umí vytvořit „prestižní“ cenu kdokoliv – stačí nejprv obdarovat pár známých lidí. Prestiž je tu udělána z ohromující finanční částky.

Duchovní osoby se obvykle nepletou do politiky – to neplatí pro Tomáše Halíka.

 Tomáš Halík – kdo se v něm vyzná?

 Tomáš Halík rád cituje Masarykův výrok „Myšlení bolí, ale nesmíme se ho vzdát.“ Když ale poslouchám nebo čtu Tomáše Halíka a zároveň se nevzdávám myšlení, mám dojem, že Halík buď neví, co říká, nebo doufá, že posluchač nemyslí, nebo  je líný myslet, anebo spoléhá na to, že Halík myslí za něho. Ono je to těžké. Halík mluví přesvědčivě. Perfektně artikuluje a gestikuluje a zdá se, že jedna myšlenka vyplývá z druhé. Myslící posluchač si musí pamatovat, co řekl Halík na začátku a čím skončil; musí sledovat, zda správně používá logiku. Není to snadné a proto se nedivím, že má prof. Halík celkem dost obdivovatelů a vyznavačů. On jim sice říká „Myšlení bolí, ale nesmíme se ho vzdát.“, ale jeho vyznavači prostě nemyslí, a jemu to asi vyhovuje. Prostí věřící  Halíkovi rozumět sotva mohou.

 Názory Tomáše Halíka jsou promyšlené. Jde spíše o to vysvětlit intelektuální obci, že Bůh není nic proti ničemu. Říká se tomu sofistika. Radí lidem, co si mají myslet, (A koho mají volit.) Zdůvodnit se dá všechno, jak je vidět třeba u našich politiků. Tomáš Halík se v politice angažuje velmi. Při volbě prezidenta vášnivě propagoval Karla Schwarzenberga. Nyní podporuje Ukrajince a brojí proti Rusku. Také vášnivě. Rusko je náš nepřítel, hlásá.

Myslím, že to byl C.G. Jung, který říkal, že lidská duše je žumpa. A že rozum je děvka, která umí vysvětlit všechno. Ale s Tomášem Halíkem to není zas tak špatné.